Ani u artritidy není doposud přesně známá příčina vzniku reakce imunitního systému na vlastní výstelku kloubních pouzder. Z největší pravděpodobností i zde sehrává úlohu kombinace vrozené predispozice, vlivu prostředí a nějakého patogenního spouštěče. Revmatoidní artritida má tzv. polycyklický průběh, tedy období obtíží následovanými klidovým obdobím. Ve chvíli kdy však opětovně dojde ke zvýšení počtu bílých krvinek v kloubním pouzdru, dochází k jeho zmnožení. To zapříčiní otok, jehož vlivem dochází k zatuhnutí kloubu. To by však nebyl až takový problém, nejhorším důsledkem onemocnění je tvorba chemických látek, jejichž působením je poškozována chrupavka a přilehlé kosti. Tím dochází k pozvolné ztrátě hybnosti a v konečné fázi i k deformitě zasaženého kloubu.
První příznaky povětšinou vůbec nenapovídají, že by se mohlo jednat o artritidu. Vlivem zánětlivého procesu se dostavuje zvýšená únava, slabost, nechutenství a přítomna bývá i dlouhodoběji zvýšená teplota. Postupujícím poškozením kloubu se začínají objevovat otoky, zpravidla jsou nejprve zasaženy malé klouby rukou a nohou. Zásadním poznávacím znakem je symetrické postižení daného kloubu na obou stranách těla. Typická je i ranní ztuhlost zapříčiněná nahromaděním tekutiny. Zánět se projevuje otokem a bolestivostí při pohybu i tlaku na zasaženou oblast. Artritida si nevybírá, zasažen může být jakýkoliv kloub, ty čelistní nevyjímaje. Potíže může působit i v oblasti páteře. Není to však příliš časté, ale pokud se objeví, bývají zasaženy vrchní krční obratle.
Revmatoidní artritida však nezasahuje pouze samotný kloub. Její působení urychluje odvápňování kostí, dostavuje se osteoporóza. Poměrně často se i objevují uzlíky pod kůží, nejčastěji na předloktí či bérci. Pacienti mají taktéž zvýšenou náchylnost k tvorbě aterosklerotických plátů a jsou tedy u nich mnohem běžnější ischemické choroby srdeční. Lymfocity u některých pacientů zasahují i oční buňky, což se projeví sníženou tvorbou slz. To následně zapříčiní zvýšenou náchylnost oka k infekcím rohovky a skléry. U části pacientů je i narušena normální krvetvorba a objevuje se u nich mírná forma chudokrevnosti. Jak je vidět, artritida je celkovým onemocněním, jenž se podepisuje i na průměrném věku nemocných, jenž se udává o 8 let nižší, než u zdravých jedinců.
Tak jako u všech nemocí pohybového aparátu, i u revmatoidní artritidy sehrává svou úlohu adekvátně sestavený cvičební plán. Jeho cílem je udržovat klouby v pohybu, aby se omezilo stárnutí jeho pouzdra a ochabování svalů se šlachami. Léčbu medikamenty dělíme na tři roviny. První, spíše podpůrnou sehrávají nesteroidní antirevmatika. Jejich cílem je potlačit zánět a bolestivost. Avšak na průběh samotného onemocnění nemají žádný vliv. Tuto nejdůležitější úlohu proto sehrávají léky zařazené do skupiny DMARD. Ty přímo zasahují do vzniku autoimunitní reakce, čímž se citelně zpomaluje její proces. Během akutních potíží se využívají kortikosteroidy, jenž účinně potlačují zánět i tlumí reakci imunity, avšak kvůli řadě vedlejších účinků nejsou příliš vhodné pro dlouhodobější používání. Poslední volbou využívající u pacientů, kteří nereagují na medikamenty, je operace. Napadená výstelka kloubního pouzdra je při ní chirurgicky odstraněna. U vážnějších forem může být rozhodnuto o výměně celého kloubu za endoprotézu.